Úsměv
Už delší dobu mám stále před očima kouzelný úsměv mé kamarádky.Vzpomenu si na něj kdykoliv je mi ouvej.Vlastně vidím ho úplně všude,dodává mi sílu...A možná díky tomuhle úsměvu jsem se rozhodla napsat tuto úvahu...
Úsměv
Nic nás nestojí a tomu komu ho věnujeme dává mnoho.
Nikdo není tak bohatý, aby bez něj mohl žít a nikdo není tak chudý,aby ho nemohl darovat.
Zvětšuje radost, přináší klid a vrací odvahu.
Trvá pár okamžiků, ale vzpomínky na něj jsou věčné.
I letmý úsměv může zvednout sebevědomí, ale mnozí si při něm uvědomí, že život není jako procházka růžovým sadem.
Napadá mě jeden citátek: Usmívej se na toho, kdo ti ublížil, aby neviděl jak moc to bolí.
Někdy je to opravdu těžké, ale podle mě je úsměv tím nejlepším lékem na bolest. Na rány, které se s velkou pravděpodobností nikdy nezahojí. Na rány na duši.
Například mě úsměv pomáhá zahnat nudu a samotu. Každý jsme se někdy cítili osamělí a nešťastní a co s námi udělal úsměv?
Důležité je, ale také myslet na druhé! Co dává náš úsměv jim?
Sebedůvěru, dodává chuť žít, radost z toho, že je má někdo alespoň trochu rád...
Jak už jsem psala na začátku: Úsměv nic nestojí, ba právě naopak.
Mě se líbí větička: KDYKOLIV DÁVÁM-DOSTÁVÁM!
Platí to, ale pouze v případech, kdy je to myšlené od srdíčka, ne z donucení!
A tak na závěr této úvahy vám přeji, aby těch falešných lidí, co se smějí jen proto, aby se neřeklo bylo ve vašich životech opravdu co nejméně!