Konec dobrý,všechno dobré
Šli jsme kolem řeky a nikam nespěchali. Bylo podzimní odpoledne a svítilo sluníčko. Naše parta se rozhodla, že místo abychom seděli u paneláků se půjdem projít. Do naší skupinky patřili super lidičky. Tomáš, kterého jsem přezdívali Šamot, Pavel, Luboš, Týna, Sára a Já.Ačkoliv jsme k sobě cítili vzájemné sympatie, nadále jsme zůstavali přáteli.
Zatímco se ostatní dohadovali o zítřejší akcičce, zamyslela jsem se nad tím, jak jsme se vlastně poznali. Bylo to celkem zvláštní a dost komické! "Natál. Naty?! "Zatřese semnou Šamot, který se do teď něčemu smál. "Je ti něco? " Zeptá se strarostlivě. " Ne vše je v pořádku, jen jsem si vzpoměla jak jsme se seznámili! " Řeknu a jako ostatní vyprsknu smíchy. Lidé se za námi nevěřícně otáčeli, ale nám to v tu chvíli bylo úplně jedno...
Před námi se objevil Týny táta s její malou sestřičkou. Když došli až k nám, vzali jsme se Sárou malou Andrejku a šli s ní radši pryč. Zastavili jsme u stánku s horkou čokoládou a jednu jí koupili. Sára si smutně povzdychla: "Myslela jsem, že s tím přestal! " Bezmocně pokrčím rameny. Po tom co holkám umřela maminka při autonehodě, začal jejich otec hodně pít a zlost si vybíval na nich. "Proč?" Špitne Andy. "Proč je táta takovej?!" Upřesní svou otázku. Než jsem stačila cokoli říct zatočila se semnou zem. Viděla jsem Týnku jak padá do vody.Tom na nic nečekal a lezl pro ní. Na tom místě,kam spadla sice nebyla žádná hloubka,ale byla tam spousta ostrých kamenů. Když jsme tam doběhli Týna už ležela na zemi a její blonďaté vlasy se zbarvovaly do červena. Než jsme se nadáli, hlavní bránou k nám přijížděla sanitka.Objala jsem Andrejku a vůbec mi nedocházelo, jak jsem se v záchrance octla...
V nemocnici nás sestřička usadila na lavici a se slovy: "Počkejte tu. " Odešla. V bílé dluhé chodbě se rozezněl můj mobil. "To byl Pája! " Oznámím udivené Andy . "Volal tvé babičce, za chvilku je tady! " Z lítacích dveřích dveří k nám přistopil doktor, nejspíš z našich obličejů poznal, že z jeho odborné řeči jsme nepochopili vůbec nic a tak jednoduše řekl: "Nebojte,bude v pořádku! " Když pak o necelou hodinu později vyšla paní Černá(holek babička)z kanceláře, byla velice nadšená. "Holky mohou bydlet u nás a to napořád! "Oznámila vesele celé partě, která mezi tím dorazila. A jejich otec? O tom už nikdy nikdo neslyšel!